Vánkomilné Vánoce

Spolu s Váchalovými štočky si budete moci prohlédnout též bibliofilní Pourovo vydání Dickensovy Vánoční koledy prózou. A díky štědré finanční podpoře mecenáše jičínské vlastivědy, přepravní společnosti GREENLOG s.r.o. na vás bude čekat i malé vánoční překvapení!  

v loňském roce jsme se snažili vytvořit příležitost, aby se všichni, kdo sdílí zájem o historii našeho města a kraje a společně se potkávají na našich akcích, měli vždy koncem roku možnost se alespoň na kratičkou chvíli sejít, vzájemně si popřát a aby také byli tradičně v tento sváteční čas netradičním způsobem obdarováni. Loňský zkušební nultý ročník byl pořádán ještě za Jičínskou besedu, a protože se setkal s nebývale pozitivní odezvou, utvrdil nás v rozhodnutí učinit z této akce tradici každoročních setkání. Rádi bychom vás proto pozvali na letošní oficiální první ročník akce, která dostala název Vánkomilné Vánoce a která bude probíhat každý rok vždy poslední sobotu dopoledne před vánočními svátky. A jelikož je první ročník svým způsobem výjimečný a slavnostní, dostalo se letošním Vánkomilným Vánocím i velmi výjimečného tématu, který určitě stojí za vaši pozornost. Posuďte sami.

Jeden z nejsilnějších literárních příběhů vánočního času je povídka anglického spisovatele Charlese Dickense Vánoční koleda prózou. Strašidelný příběh o lakomém, mrzoutském a necitelném obchodníkovi Ebenezeru Scroogeovi, kterého na Štědrý večer navštíví tři duchové, byl knižně vydán poprvé roku 1843. Kniha měla hluboký čtenářský účinek, ve své době dokonce redefinovala ducha a význam Vánoc, vyvolala znovuzrození svátečního veselí a ovlivnila řadu aspektů oslav vánočních svátků v moderní západní kultuře, mimo jiné tradici rodinných setkání. Od té doby se Dickensův příběh dočkal nespočetného množství knižních vydání i nejrůznějších filmových, divadelních, baletních a muzikálových adaptací. 

V druhé polovině třicátých let 20. století začal pražský nakladatel Václav Pour vydávat novou knižní edici Příběhy, jejíž grafické úpravy se ujal český typograf, kaligraf a grafik Oldřich Menhart. Menhartův vliv na českou knihu čtyřicátých let byl stejně kontroverzní, jako celá jeho typografie, která bývá na jednu stranu až nekriticky přeceňována, a naopak zase až drasticky dehonestována jako řemeslnická písmomalba dobrá akorát tak na diplomy a čestná uznání. Koncem druhé světové války se Václav Pour rozhodl vydat i slavnou Dickensovu Vánoční koledu prózou. Oslovil proto spisovatele a dřevorytce Josefa Váchala, zda by k strašidelnému vánočnímu příběhu nevytvořil obrazový doprovod. Josef Váchal souhlasil, a tak v samotném závěru války vznikl ve Studeňanech u Jičína hned celý soubor 13 působivých dřevorytů. Vyvstal však nečekaný problém, neboť Oldřich Menhart Josefa Váchala nesnášel, a proto 6 dřevorytů odmítl s tím, že se mu nelíbí. Když o Vánocích roku 1945 vyšla v Praze v Pourově edici Příběhy Dickensova Vánoční koleda prózou v překladu Timothea Vodičky, obsahovala jen 7 dřevorytů z původního souboru. A zatímco knižní vydání z roku 1945 je dnes vděčnou a vyhledávanou bibliofilií, nepoužité Váchalovy dřevoryty zmizely ve víru času. 

A pak se stal malý zázrak, když se dnes již legendárnímu sběrateli, právníkovi a pražskému antikváři JUDr. Vilému Trmalovi (1949–2013) nečekaně podařilo objevit hned dva tiskařské štočky z tvrdého zimostrázového dřeva, v nichž tento velký milovník a znalec Váchalova díla rozpoznal 3 nepoužité dřevoryty k Pourovu vydání Dickensovy Vánoční koledy prózou. Vzácné štočky byly součástí jeho fenomenální váchalovské sbírky až do adventu roku 2007. V té době se Vilém Trmal chystal zakoupit vzácný exemplář jednoho z nejvýznamnějších českých uměleckých děl 20. století, Váchalovu Šumavu romantickou a umírající. Zamýšlený nákup jej přiměl k prodeji některých sbírkových položek.

Tehdy se také rozhodl oba tiskařské štočky uvážlivě prodat. S jejich novým majitelem se měly symbolicky vrátit do míst, kde v roce 1945 vznikly a kam nejspíše patří – na Jičínsko. Nový majitel měl být současně zárukou, že tiskařské štočky nebudou nikdy zneužity k tisku nových grafických listů, jež by mohly být prodávány za vysoké finanční částky. A tak se i děje. Soukromý sběratel tehdy spolu s dřevěnými štočky obdržel i zkušební nátisky, které z těchto štočků nechal pořídit sám Vilém Trmal. Nátisky, jejichž reprodukce nebudou nikdy prodávány, ale mohou být darovány.